Články‎ > ‎Zdraví‎ > ‎

Proč očkovat

Očkování: Jak funguje, proč a kdy ho použít?
Během svého působení ve veterinární praxi jsem se setkala s různými dotazy od majitelů. Některé byly jednoduché, jiné složité, mnohé se notoricky opakovaly, některé byly dokonce trochu směšné. Ale zaskočilo mě, jak často se lidé ptají na jednu základní věc, za kterou (zřejmě bezmyšlenkovitě) utrácejí každoročně peníze a přitom ani neví, k čemu slouží.
Proti čemu vlastně očkujete mého psa/kočku?
Zdá se vám ten dotaz šokující? Nesmyslný? Směšný? Možná, ale z mého pohledu je tak častý, že mě dokonce přiměl k rozhodnutí, že o tom napíši článek. Ale jak začít? Je tu tolik věcí, které by měl čtenář vědět, aby princip očkování správně pochopil... Proto jsem se rozhodla, že nejprve uvedu některé obecné informace o imunitním systému zvířat a o vlivu vakcinace na něj. Druhý článek bude věnován konkrétním nemocem, proti kterým můžeme psy a kočky očkovat.

Co je to imunitní systém a jak funguje?

Existuje řada různě složitých definicí imunitního systému, ale nám bude stačit to, že imunitní systém je regulační soustava, která slouží k ochraně organismu a udržení rovnováhy mezi organismem a okolím tím, že rozezná vlastní buňky a látky od cizích a ty cizí dokáže zlikvidovat. Má k tomu mnoho prostředků, které se všeobecně rozdělují na specifickou a nespecifickou imunitu.
Nespecifická imunita dokáže rozpoznat téměř všechny cizorodé látky, ale sama o sobě není příliš silná a rychlá v boji proti nim. Specifická imunita, kterou zajišťují specializované buňky (lymfocyty) a jejich produkty (protilátky), je velice silná v boji s nepřítelem, ale její rozpoznávací schopnosti jsou slabší. Oba systém spolu komunikují a spolupracují a díky tomu dokáže organismus přežít všechny nástrahy okolního světa.
Imunitní systém se vyvíjí během nitroděložního vývoje, ale při narození není ještě zcela zralý. To znamená, že když se mládě těsně po narození setká s infekcí, není schopné účinné obrany. Navíc se díky neprostupné placentě rodí s minimem protilátek a tak je zcela odkázáno na příjem mateřského mléka (kolostra, mleziva), které protilátky obsahuje. Nejdůležitější je příjem kolostra v prvních 24 hodinách po narození, kdy obsahuje protilátek nejvíce a mláďata jsou schopna vstřebat je ze střeva do krve. Později se střevo uzavírá a množství protilátek v mléce klesá, ale přesto je jeho úloha nezastupitelná. Zbytek protilátek chrání sliznici střeva mláďat před střevními infekcemi až do odstavu.
Na tomto místě je důležité poznamenat, že záleží na imunitě matky, jaké protilátky mláděti předá. Matka může mláďatům předat jen ty protilátky, které má ona sama. Pokud matka nikdy nebyla očkována například proti leptospiróze a ani se s infekcí nesetkala, nemohla si vytvořit vlastní protilátky, a tak nebudou mít protilátky proti leptospiróze ani štěňata.

Kdy očkovat?

Protilátky, které mládě získalo od matky, nevydrží v organismu dlouho. Jejich množství postupně klesá a mládě pasivní imunitu ztrácí. Avšak během období, kdy bylo chráněno mateřskými protilátkami, dozrál vlastní imunitní systém mláděte a to je schopné začít si budovat imunitu vlastní (tzv. aktivní imunita). A to je ten pravý čas, kdy začít s očkováním.
Toto období je pro mládě velice rizikové - mateřské protilátky klesají pod hranici, která ještě zaručuje ochranu proti infekci, ale zároveň mohou bránit v tvorbě vlastních protilátek, které by si organismus vytvořil po vakcinaci. Říká se tomu imunologické okno a snažíme se je překlenout vysokými dávkami antigenů ve vakcínách a opakovanou vakcinací.
Období, kdy lze mláďata poprvé naočkovat, je individuální a pomocí výzkumů bylo stanoveno na 7. - 8. týden po narození. Ale v tomto věku není ještě organismus schopen vytvořit protilátky proti všem vakcinovaným infekcím najednou; také mateřské protilátky proti různým nemocem mizí z krve za různě dlouhou dobu. Proto je první očkování jen to základní a při druhé a třetí revakcinaci se postupně "přidávají" antigeny dalších nemocí.
Pro každé očkování platí, že očkované zvíře musí být klinicky zdravé, nemělo by být ve stresu, březí, kojící anebo v říji. Není to jen nějaká prázdná poučka. Pokud je zvíře nemocné, může očkování zhoršit probíhající onemocnění a oslabený imunitní systém není schopen adekvátní reakce na očkovací látku. Ze stejného důvodu je vhodné preventivní odčervení pacienta 10 - 14 dní před vakcinací. U březích zvířat může vakcinace vyvolat potrat nebo vrozené vady u mláďat.

Proč a čím očkovat?
Ač si to mnoho lidí nemyslí, očkování nebylo vyvinuto proto, aby tahalo z majitelů zvířat pravidelně peníze, ale aby zvířata chránilo. Dostupné vakcinační látky mají působit jako prevence před těmi nejzávažnějšími nemocemi, které mohou dotyčné zvíře potkat a způsobit mu vážné zdravotní potíže nebo smrt, případně mohou ohrozit zdraví lidí. Se stoupajícím počtem naočkovaných jedinců v populaci klesá výskyt daného onemocnění a tím i riziko nakažení nevakcinovaných zvířat.
První vakcíny, které využívaly živých oslabených původců onemocnění, jsou již z velké části minulostí. Nynější očkovací látky používají inaktivované původce nebo jejich části a jsou tak pro zvířata bezpečnější. Mají za úkol navodit reakci podobnou té, která vzniká při skutečné infekci - s tím rozdílem, že nedochází ke skutečnému onemocnění.
Některá onemocnění vyvolávají spíše buňkami zprostředkovanou imunitu (hlavně bakteriální infekce), jiná zase imunitu pomocí protilátek (virové infekce). Vakcína by měla být vytvořena tak, aby vyvolala takovou imunitní reakci, která odpovídá boji proti danému onemocnění. Látku aplikujeme většinou vpichem do podkoží nebo do svalu, ale existuje několik výjimek, kdy je žádoucí vytvoření protilátek na sliznici a proto se vakcína aplikuje do nosu.
Při první vakcinaci (mláděte i dospělce) se vytváří jen omezené množství buněk a protilátek, které v těle příliš dlouho nevydrží. Při revakcinaci, která by měla následovat 3-4 týdny po první vakcinaci, se dramaticky zvýší množství vyrobených protilátek i tzv. paměťových buněk (pamatují si antigen, se kterým se setkaly a při příštím setkání vyvolají velice rychlou a silnou obrannou reakci). Takováto imunita pak přetrvá nejméně rok, u některých vakcín i déle. Proto je provedení revakcinace a její správné načasování velice důležité. U správně naočkovaného jedince pak stačí obnovit imunitu každoročním přeočkováním.

Nežádoucí reakce na očkování
Reakce po očkování se nedostavuje u všech jedinců. Někteří "přežijí" tento zákrok zcela nepoznamenáni, u jiných se může rozvinout některý z níže popsaných příznaků.
Mezi nejčastější lokální reakce patří svědění, otok, příp. bolestivost v místě vpichu. Tato reakce není závažná a velice rychle vymizí. Poněkud déle, až 3 týdny, může přetrvávat tuhý útvar (tzv. granulom) pod kůží v místě aplikace. Tomuto problému se lze napříště vyhnout aplikací vakcíny do svalu. Někdy může být zvíře po aplikaci unavené, může mít krátkodobě horečku a ztrátu chuti k jídlu. V takovém případě to chce klid a příznaky zmizí samy.
Nejzávažnější jsou anafylaktické a anafylaktoidní reakce, které se mohou projevit náhlým kolapsem a/nebo otokem hlavy a krku. Tento typ reakce nastupuje zpravidla velice brzy po aplikaci, kolaps většinou ještě dříve než opustíte ordinaci, takže rychlý zásah veterináře obvykle vše napraví. Samotný otok se může objevit i 2 - 3 hodiny po očkování. Pokud je menšího rázu, stačí zvíře ponechat v klidu a dát mu napít. Jestliže se zvířeti špatně dýchá, otok je výrazný nebo si prostě nejste jistí, jak vážné to vlastně je, je nejlepší se do ordinace vrátit a vzniklou situaci řešit s lékařem.
Dlužno říci, že reakce obvykle nevznikají na antigen (látku, která má vyvolat imunitu proti nemoci), ale na nějakou příměs, která je ve vakcíně obsažena (ředidlo, nosič antigenu atp.). V takovém případě je často nejsnazším řešením zvolit při příští vakcinaci očkovací látku od jiného výrobce.

Myslím si, že na očkování vašich zvířecích miláčků přesně sedí pořekadlo: "Prevence je lepší, lehčí a levnější než léčba."

autorka: Lucie Veselá
převzato se svolením autorky ze stránek Zvířetníku