Články‎ > ‎Zdraví‎ > ‎

Kryptorchismus

článek převzatý ze stránek http://www.kpchp.org ,autor Lenka Metelková , napsáno dle přednášky MVDr Lázničky(Dr.AL )

Dle Dr. AL je kryptorchismus jedna z nejvíce rozšířených vad v celé populaci psů, jehož výskyt se výrazně zvyšuje při používání příbuzenské plemenitby. U CHP tomu není jinak.
Kryptorchismus může být jednostranný, nebo, to je mnohem méně časté, oboustranný. Varle také nemusí být vůbec vyvinuté, což se však pozná až po ,,otevření dutiny břišní“ – monorchismus.
Pro svoji správnou funkci (mají dvě funkce – tvorba spermií a tvorba hormonu testosteronu) potřebují varlata o něco nižší teplotu, než je uvnitř těla. Proto je důležité, aby sestoupila do šourku, který dokáže reagovat stahováním či povolováním hladkosvalových vláken na vnější podmínky.
V případě jednostranného kryptorchismu je jedno varle funkční a jedinec je schopen se rozmnožovat, čímž může šířit tuto silně dědivou vadu dál. Oboustranný kryptorchid je neplodný.
Svoji podstatnou roli však hrají v tomto procesu i feny, o čemž bude psáno dále.

Varlata se vytváří začátkem 2. třetiny březosti přimknuté k ledvině a je z oblasti šourku zachyceno na vazu. Je tedy i možné ovlivnit negativně z vnějšku celý proces v prenatálním období - vývojové vady. Negativní ovlivnění vývoje samčího pohlavního aparátu je možné prakticky od začátku 2. třetiny březosti zhruba až do zhruba 14 týdnů věku štěněte.
Dr. AL doporučuje vyvarovat se:
- aplikaci léčiv březí feně a pak i štěňatům, obzvláště hormonální povahy, pokud jejich použití není nezbytně nutné
- chránit fenu před stresem
- zabránit úlekům a pádům u štěňat, přelézání ohrádek atd.

Jeden příklad z chovatelské praxe mne napadl po hovoru s majitelem březí fen, který popisoval, jak byla fenka vystresovaná z ultrazvuku - Opečovávaná fenka byla přivedena na ultrazvuk, kvůli zjištění březosti. Zde byla pokládána v pro ni pocitově ne právě příjemném prostředí na záda, stuzena gelem….pokud není na takovou manipulaci běžně zvyklá, výsledkem je pro fenu stres, který nám se může zdát zanedbatelným, ale ve skutečnosti může následně znamenat vznik vývojových vad. Ten může vést i k odúmrtí několika plodů, které se naštěstí v tomto období ještě vstřebají a nevyvolají potrat.U jiných plodů se může ,,podepsat“ např. na odchylce ve vývoji samčího pohlavního aparátu - ultrazvuky se provádějí přesně v období jeho vývoje. Já sama vidím smysl ultrazvuků pro stanovování příčin poporodních komplikací, nebo při podezření na zánět dělohy. Stresovat takto březí fenku pokládám za naprosto zbytečné. Že je fena březí pozná v určitém stupni březosti i nezkušený chovatel. Ultrazvuk nenapoví ani nic o tom, jak dopadne porod, ani jaké bude pohlaví štěńat, ani o tom kolik jich nakonec před porodem v děložních rozích bude, což by mohlo chovatelům pomoci pro zjištění konce porodu. Díky zbytečné stresu to bude pravděpodobně méně.)

Vlivem hormonální činnosti dochází ke smršťování vazu (gubernakula), který fixuje varle k šourku, čímž dochází k odtahování od ledviny směrem do šourku. Celý proces je však mnohem složitější a synchronně musí dojít k uvolnění závěsného systému varlete od ledviny a k růstu dalších souvisejících orgánů. Již 3 – 4 dny po porodu varlata prochází tříselným kanálem do stydké krajiny. Levé varle má kratší dráhu, protože levá ledvina je v těle umístěná více vzadu. Proto je levé varle obvykle v šourku dříve. Dle Dr. AL by varlata 5 týdnů od porodu měla dorazit do šourku. Vše ostatní již považuje za odchylku od normálního vývoje.

Na rozdíl od tohoto výkladu dr. AL chovatelé obvykle pokládají za normální vývoj, pokud jednoduše řečeno ,,varlata sama někdy doputují“ do šourku bez veterinárního zásahu. V praxi zhruba do 14 týdnů, což je dáno růstem varlat. Když dosáhnout určité velikosti, už to zabrání možnosti doputovat do šourku (ale na druhou stranu jim to znemožňuje i ,,opustit “ šourek).
Sama za sebe, ze své chovatelské praxe a z praxe poradce chovu mám zkušenosti takovéto:
- 80% našich odchovů mám v 5 týdnech v šourku hmatná obě varlata
- u větších a silnějších štěňat než je průměr (nad 5 kg v 7 týdnech) , bývá sestup varlat častěji pomalejší
- pokud varle není na svém místě do odběru v 8-mém týdnu ve více než 50% už jde o kryptorchismus

Pokud se na mne obrátí o radu zájemce, který má zájem pejska v budoucnosti uchovnit a je mu nabízeno 7-mi týdenní štěně, které ještě nemá sestouplá hmatná obě varlata, moje rada zní aby si vybral jiné štěně (nejlépe i z jiného vrhu) , které má v 7 týdnech obě varlátka v šourku hmatná, nebo aby se dohodl s chovatel na pozdějším odběru, pokud pejskovi varlátka sestoupí. Maximálně však o 2 týdny později.

Možná veterinární pomoc při sestupu varlat spočívá v:
- opakovaném injekčním podání hormonálního preparátu
- masáže tříselné krajiny, které se používá jako doplněk při podání hormonálního preparátu

Podání hormonálního preparátu - provádí veterinární lékař a měl by jej vždy zaznamenat do PP. Toto podání je naprosto v pořádku z pohledu zdraví jedince, jehož se dotýká. Je to jistě lepší, než jinak veterináři doporučované vyoperování varlete. Udávaná účinnost opakovaného podávání hormonálního preparátu je však jen do 30% případů.
Není však v pořádku z hlediska chovu – takový jedinec by měl mít tuto aplikaci zapsanou veterinárním lékařem v PP a pokud je léčba úspěšná, tak už nepatří do chovu.
Bohužel, z praxe víme, že veterinární lékaři to do PP ve všech případech nezaznamenávají.
Což je v přímém rozporu s tím, co veterinární lékaři obecně propagují.

Na rozdíl od jiných vad je KR v chovu poměrně dobře podchytitelný, díky kontrolám vrhů.
(Ještě lépe podchytitelné jsou deformace ocasních obratlů, protože ty jsou zjistitelné hned po porodu a navíc jde o nezměnitelný stav.)
Kontroly vrhů probíhají obvykle v sedmém týdnu, někdy i na začátku osmého týdne věku štěńat. Tedy v období, kdy už by varlata na svém místě být měla. Pokud nejsou, je to již určitě důvod k podchycení do přehledu pro poradce chovu.

Dr. AL doporučuje vyřadit z chovu všechny jedince u jejichž potomstva se kryptorchismus byť jen 1 x objevil, přestože sám konstatuje možnost, že ne vždy musí jít o důsledek genetického založení jedince (vývojové vady a získaný kryptorchismus).
Stává se, že v zápise z kontroly vrhu je uvedeno, že jedinec měl obě varlata hmatná a při předvedení na svodu dorostu je zjištěn kryptorchismus. V tomto případě se může jednat o tzv. získaný kryptorchismus.
Zde veterinární lékaři předpokládají , že dojde k narušení gubernakula a mechanickému povolení fixace varlete v šourku při poranění šourku, nebo při prudkých pohybech.

Protože však pravá skutečnost vzniku kryptorchismu je těžce odhalitelná, doporučuje Dr. AL přistupovat ke všem formám kryptorchismu tak, že je vyvolán geneticky.
V knize Genetika v kynologické praxi uvádí autor Ing. J. Dostál několik autorů – vědeckých pracovníků, kteří uvádějí různé způsoby dědičnosti kryptorchismu. Jedná se údaje z let 1966- 1989.
Dr. AL jednoznačně uvádí, že kryptorchismus je vyvolán autosomálně recesivním genem.
Což znamená, že aby byl jedinec navenek (fenotypově) postižený v alelovém páru musí být oba geny – od matky i otce ,,defektní“ – v tomto případě recesivní geny.
Postižení jedinci jsou tzv. recesivní homozygoti.
Důležitým faktem, který si ne každý uvědomuje je, že fena sice nemůže mít vnější projev vady, ale ve své genetické výbavě může mít pro tento vnější znak stejné varianty výbavy, jako pes. Domnívám se, že najdeme minimálně 2 příklady takové feny u CHP.
V těchto případech by fenky už v chovu dále působit neměly, protože dají jedině postižené samčí potomky a přenašeče, nikdy v potomstvu nedají geneticky zdravé potomky.
"K" je označení zdravého, dominantního genu
"k" je označení recesivního ,,mutovaného“ genu

Jedinec může mít ve genetické výbavě: KK – dominantní homozygot, jedinec zdravý fenotypově i genotypově, jeho potomek nebude nikdy fenotypově postižený
Kk - heterozygot - fenotypově zdravý, avšak ,,přenašeč vady“, není ,,zdravý“ ve své genové výbavě, jeho potomci mohou být fenotypově jak zdraví jedinci se dvěma varlaty, tak postižení kryptorchismem a v genotypové výbavě mohou mít potomci všechny tři uváděné varianty
kk – recesivní homozygot – sám fenotypově zřetelně postižený kryptorchid pes, nebo fena která nemůže mít vnější projev – všichni potomci jsou buď přímo kryptorchidé, nebo skrytí přenašeči vady


Kryptorchismus – tabulka ke článku v PDF

Pokud má chovný jedinec větší množství samčích potomků a mezi nimi jen jednoho postiženého, lze, vzhledem k výše uvedeným informacím, uvažovat o možnosti, že může jít o vývojovou vadu, nebo
Ve všech ostatních případech i já považuji za nutné brát jako fakt, že daný chovný jedinec je buď přenašeč vady, nebo přímo recesivní homozygot.
Za určitých, pro daného jedince příznivých okolností, je dle dr. AL dokonce možné i to, že pes samec , který je fenotypově ,,v pořádku“ (tedy má obě varlata v šourku) je recesivní homozygot.

V chovatelské praxi je zřejmá potřeba najít kompromis mezi názorem veterinářů a dopadem na každé plemeno z hlediska možného zúžení chovné základny.
Skutečně důsledné vyřazení těchto chovných jedinců, u jejichž potomstva se objevil výskyt KR, by mohl vést ke zvýšení používání příbuzenské plemenitby.
Další používání příbuzenské plemenitby by s sebou neslo riziko zvýšeného výskytu různých zdravotních problémů.
V současné době, já osobně, vzhledem k dřívějšímu postupu při regeneraci plemene, považuji za velmi důležité hledat spojení, kde není žádný společný předek minimálně 3, lépe 4 generace.

U našeho plemene nedochází k vyřazování chovných jedinců, kteří dali potomka postiženého kryptorchismem.
Je ale velmi důležité mít výskyt této hrubé vady se zdravotním dopadem co nejlépe podchycený a stále tuto databázi aktualizovat, aby bylo možno efektivně ji zohledňovat při sestavování rodičovských párů. Považuji za důležité nespojovat jedince, už jejichž potomstva se tato vada objevila. (Ještě lépe zohledňovat i prarodiče.)
Proto jsou nezbytně důležité co nejúplnější informace, které mohou poskytnou přímo majitelé jedinců, nebo chovatelé.
Potřeba co nejkomplexnějších informací se netýká jen kryptorchismu, ale všech nemocí.