Články‎ > ‎

Elektrický obojek - ne

Záporný náhled na elektronické obojky jsem se svolením autora, Vojty Kouřila, převzala z jeho stránek Tawy kennel.

Používat či nepoužívat elektrický obojek?

Napsal Vojtěch Kouřil

Používání výcvikových metod a pomůcek nevěnují často při rozhodování majitelé psů patřičnou pozornost. Přitom se jedná o velmi důležitou věc, týkající se správného kontaktu se psem. Někteří majitelé sahají k prvoplánově jednoduchým řešením, jakým se může zdát být např. elektrický obojek. Řekněme si o něm ve stručnosti něco více.

Co je to elektrický obojek?

Elektrický obojek je považován za výcvikovou pomůcku při výcviku a výchově psa. Jeho funkce je založena na elektrických výbojích střídavého proudu. Tyto výboje mají utvrzovat reakce psa. Stimulace reakcí objektu (v tomto případě psa) je založena na nepodmíněném podnětu (zvukový signál) a následném podmíněném podnětu (elektrický výboj). Teoreticky se zde může zdát být docílení okamžitých podnětů dokonalé a bez následků.

Lobbing firem

Nyní odbočme a řekněme si, čím elektrický obojek v první řadě je. Elektrický obojek je ZBOŽÍ a zájmem výrobců a dodavatelů tohoto zboží je - stejně jako u každého jiného zboží - aby šlo dobře na odbyt. Tento zájem výrobců a dodavatelů je nadřazený takovým věcem, jako je etika, skutečné potřeby zvířete, ba dokonce člověka - majitele. Lobbing firem sleduje jen jeden cíl a tím je vytváření zisku. Na každém kroku se pak setkáváme s reklamou, která se nás snaží přesvědčit o tom, že výchova a výcvik pomocí elektrického obojku jsou snadné, rychlé, bezpečné, nakonec snad i psovi příjemné...

V případě prvních problémů pak spousta lidí sáhne po tomto „jednoduchém“ řešení. Použití elektrického obojku je pro ně mnohem jednodušší, než hledání příčin problémového chování jejich psa a složité navazování sociálního kontaktu. Jiní zase nejsou spokojeni s rychlostí postupu výcviku a namísto trpělivosti a hledání jiných cest volí toto „jednoduché“ řešení - chtělo by se říct, že používání autíčka na dálkové ovládání se zdá být stejně snadné.

Použití elektrického obojku

Považovat elektrický obojek za moderní výcvikovou pomůcku je mylné - tento způsob byl při výcviku využíván již v minulosti. Masovější rozšíření elektrického obojku ale nastalo až v poslední době, kdy mnoho zavedených kynologických klubů zaniklo nebo bylo zlikvidováno, a s nimi „zapadly“ v zapomnění také základní výchovné a výcvikové poučky, které říkají jak se psy správně zacházet. Najít cvičiště nebo „školu pro psy“, kde dominuje správný a „lidský“ přístup ke psům, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Proto hodně lidí dnes volí lákavou cestu, která se zdá být snadnou, rychlou a bezpečnou - elektrický obojek. Ale je to opravdu tak snadné, bezpečné a jednoduché?

Fyzické působení na psa

Tělo psa (vlastně tělo jakéhokoliv savce či jiného živého tvora) je vlastně malá „chemická elektrárna“, která za pomoci nervových spojení pohání veškeré funkce organismu. Fyzické poškození nervů může způsobit už poměrně malá dávka elektrického proudu. Toto poškození je organismus, jemuž je dopřán potřebný čas pro rehabilitaci, často schopen „opravit“ - má schopnost regenerace. Při opakovaném poškození však nerv nenávratně zaniká a s ním i příslušné nervové spojení.

Při zvyšující se opakované „dávce“ elektrického proudu dochází ke spontánním svalovým křečím a poškození kůže. Používáním elektrického obojku jsou také likvidovány červené krvinky, může být snížena krevní srážlivost. To v krajním případě dále může vést k uvolňování krevních sraženin a náhlé smrti psa v důsledku embolie. K tomu může dojít i se značným časovým odstupem po použití elektrického obojku - krevní sraženiny mohou tělem putovat delší dobu, než způsobí problémy. Bolest a fyzické poškození, které elektrický obojek psovi může způsobit, je ale jen první věcí která mluví proti jeho použití.

Psychické působení na psa

Druhým a zřejmě ještě závažnějším problémem je to, co elektrický obojek může psovi způsobit po psychické stránce. Pes je ze své podstaty smečkový sociálně cítící jedinec. Pokud připustíme, že jeho existence je z velké části závislá na ostatních členech smečky, pak musíme také pochopit vazby, které toto společenství řídí. Vazby vznikající mezi dvěma jedinci - v tomto případě mezi psem a člověkem - jsou vždy řízeny podněty a reakcemi na ně. Pro lepší pochopení jednoduchý příklad - povel sedni: Pes je ze strany člověka vystaven nepodmíněnému podnětu (povel sedni) a následně v těsném sledu podmíněnému podnětu (fyzické usměrnění psa - zatlačení na zadek, tah vodítkem), což má za následek reakci psa - pes si sedne.

Na tomto jednoduchém příkladu vidíme, že podmíněný podnět pes dostal od jiného jedince (člověka) a také ho takto vnímal. Při použití elektrického obojku však tato vazba (vnímání podnětu) odpadá. Pes dostává podmíněný podnět (elektrický výboj) z jeho pohledu „od nikoho“. Základní filozofií použití elektrického obojku je to, že v okamžiku jeho použití nemáte se psem fyzický kontakt, což je pro psa nepřirozené a v mnoha případech také nepochopitelné. Pes nechápe, odkud přišel záporný podnět (elektrický výboj). Nevytváří se žádoucí spojitosti, psychika psa zde hledá alternativu, pes se nedokáže přizpůsobit „neviditelnému nepříteli“, který mu zničeho nic způsobí bolest. Hodně psů je pak poznamenáno „rozdvojením osobnosti“ nebo reakcemi, které se naprosto vymykají všem smečkovým sociálním zákonitostem a návykům.

Na pomyslné stupnici chování psů najdeme na jedné straně dominantní agresi, na straně opačné agresi strachovou (submisivní). Mezi těmito okraji stupnice najdeme celou řadu různých způsobů chování. Pes, který se marně snaží čelit neviditelnému nepříteli v podobě elektrického obojku, může ve svých sociálních reakcích začít vynechávat některé stupně chování - tzn. stává se nevypočitatelným, jeho reakce na podněty jsou zcestné a nečekané a vyústí v konflikty. Takový pes je např. během zlomku vteřiny schopen přejít ze strachového chování do dominantní (ano, dominantní, nikoliv strachové) agrese a naopak.

Pokud si myslíte, že je něco takového málo pravděpodobné, zeptejte se veterinářů, kolik museli za dobu své praxe uspat nevypočitatelně agresivních psů, u kterých měli podezření, že byli psychicky zničeni nesprávnou „manipulací“ při výchově a výcviku, nebo u kolika psů měli podezření na úmrtí v následku (primárním nebo sekundárním) od elektrického výboje. Málokterý majitel psa si v tomto ohledu je ochoten přiznat vlastní chybu a hledat sice složitější a leckdy zdlouhavá, zato však správná řešení. Jednodušší je přece říct, že pes je nezvladatelný a že se tak už narodil... jenže chyba bývá téměř vždy na opačné straně vodítka, než je pes.

Pokud se přes toto všechno rozhodnete používat elektrický obojek, vyzkoušejte si jej na sobě - pěkně na svém krku, kde ho bude mít i pes... pak si možná jeho použití buď rozmyslíte, nebo ho alespoň budete používat velmi uvážlivě. (Pes není vůči bolesti imunní, vnímá ji stejně jako člověk!) Vždy existuje alternativní a pro psa srozumitelnější řešení - pes je velmi vnímavý tvor a jeho přirozeně vyvinuté společenské chování v lecčems předčí nás lidi. Tím spíš elektrický obojek nepatří do rukou nezkušeným... určitou pomůckou by snad mohl být v rukou špičkových zkušených kynologů, ti ho ale zpravidla nepoužívají, protože preferují a vystačí si s osvědčenými postupy při výchově a výcviku založenými na vztahu psovod - pes.

Vojtěch Kouřil

P.S.: Tento článek mě donutil napsat narůstající počet psů s psychickými problémy, které způsobují elektrické obojky a neviditelné ohradníky. Bohužel - většina takových psů je pak označena za nezvladatelně agresivní, nebo nevypočitatelné a nebezpečné, a následně jsou utraceni. Pokusy o nápravu mnohdy vpravdě schizofrenního chování psů způsobeného elektrickými obojky bývají často marné, v lepším případě je náprava takového chování velmi komplikovaná a náročná, a to právě kvůli absenci základních sociálních pravidel a zákonitostí v chování takto postižených, psychicky zničených psů... jednoduše řečeno, nebývá se u nich „čeho chytit“.