dogtrekking - ideal sport pro csv

Hodně mých odchovů se dogtrekkingu věnuje. A doufám že jich bude přibývat. Požádala jsem tedy Ivetku, aby mi napsala na toto téma článek a tady je výsledek

Dogtrekking aneb jak začít chodit se psem na opravdu dlouhé procházky

V době, kdy jsem si pořizovala své první ČSV, před necelými čtyřmi lety, jsem o nějakém dogtrekkingu neměla ani tušení. Že se dá se psem hodně dlouho chodit v přírodě a pak za to získat pěkný diplom, to jsem se dozvěděla někdy před rokem. 

Jelikož se Cyriem chodíme krátce a máme za sebou jen pět oficiálních závodů v kategorii LONG, opravdu nechci nikomu předávat rozumy, co má nebo nemá dělat, pokud se chystá této disciplíně věnovat.
Proto raději hned v úvodu upozorňuji, že toto je velmi subjektivní článek. Přesto doufám, že v něm bude možné najít užitečné informace a třeba se i po jeho přečetní odhodlat a tento sport si vyzkoušet.

Oficiální popis tvrdí, že je dogtrekking extrémní vytrvalostní sport. To je pravda jen z části. Je extrémní i vytrvalostní, ale ani jedno neplatí pro psa, nýbrž pouze pro jeho lidský doprovod. Jdete dlouho, bolí vás nohy, dělají se vám puchýře, pokud máte špatný batoh, tak vás dost solidně bolí záda, ozývají se vám svaly, šlachy, úpony, o kterých jste dosud vůbec netušily, že je máte. A pes? Ten si jde v klidu. Je prostě na procházce. Jen je trochu delší a nevyběhá se u ní na volno.

Dogtrekkingové akce jsou pořádány partou nadšenců. Akcí se zúčastňuje poměrně malá skupina lidí, což je vlastně docela dobře. Už teď je hodně těžké pro pořadatele vyběhat všechna povolení, aby se po krásném území naší republiky mohla najednou prohnat třeba stovka psů.
Za dogtrekking jako takový je považována pouze kategorie LONG, která musí být dlouhá minimálně 80 km. Každý pořadatel k hlavnímu závodu přidává ještě dvě doplňkové kategorie - MID a SHORT. Toliko oficiální úvod.

Když jsme se Cyriem začali poprvé o tomto sportu uvažovat, ani jeden z nás moc netušil, do čeho to vlastně jdeme. Při pohledu zpětně jsou naše začátky opravdu dost komické. Nejdřív jsem byla opatrná a protože jsem netušila, jaké to je ujít v kuse víc jak 20 km, přihlásila jsem nás radši jenom na MID. První akcí pro nás byl Krušnohorský dogtrekking, jehož 13. ročník se pořádal v krásném prostředí NP České Švýcarsko.
Trasu jsme si hned na začátku prodloužili pěknou zacházkou o nějakých šest kilometrů.
Což mě naučilo dívat se lépe do mapy, a že když někde vidím červenou, neznamená to nutně, že jdu správně.
První MID jsem šla skoro 16 hodin. Což je opravdu šílený čas. Do cíle jsem dorazila promočená, promrzlá, se zničenýma nohama, ale přesto s dobrým pocitem, že jsme to zvládli. Nikdo se mi tenkrát nevysmál, z čehož jsem dodnes dost překvapená.

A co nohy? Budou bolet...

Kdyby mi někdo hned na začátku dal facku za to, že jsem vyrazila na trať v těžkých trekových botách, ušetřila bych si spoustu zbytečné bolesti. Neměla bych tolik špatně se hojících hlubokých puchýřů a nechodila bych ještě týden po akci jako kačer. 

Pohodlné boty jsou pro mě základ úspěchu, pokud chce člověk nějak slušně dojít, aniž by od padesátého kilometru neustále vymýšlel nejlepší způsob, jak jít třeba po rukou. Po opravdu velmi bolestivých zkušenostech s totálně do krve rozedřenýma nohama, jsem usoudila, že bude lepší zvolit obuv lehčí a měkčí. Byť za cenu toho, že noha opravdu nebude v suchu.
Z mých zkušeností není důležité mít drahé boty. Hlavní je, aby dobře seděly na noze, aby byly alespoň o číslo větší, abyste při cestě z kopce nekvíleli bolestí a neřešili zbytečně slezlé nehty.

Další věc, která se nejen mně opravdu hodně osvědčila, je mít v batohu něco mastného, čím si nohy před startem i během závodu, budete moct promasírovat.
Moje nynější rutina je taková, že než vyrazím, opravdu důkladně si nohy namažu olejem (velmi dobré zkušenosti mám se Saloos Maratonec nebo klasickou kostivalovou mastí, ale postačí úplně cokoli mastného).

Pokud máte nohy pořádně promazané, snížíte pravděpodobnost, že se vám vytvoří bolestivé puchýře. Namazat na startu ale nestačí. Každý jsme jiný, takže tohle si musíte vychytat sami, ale mě se zatím nejvíce osvědčilo si každých dvacet kilometrů vyzout boty, projít se bosa a nohy opět promazat a tentokrát i pěkně promasírovat, aby se rozproudila krev a začínající otlaky se nezačaly projevovat nijak bolestivě.

Kromě něčeho mastného na nožky je také velmi vhodné si s sebou vzít minimálně jedny náhradní ponožky. Někdo potřebujeme měnit víc, někdo nemění vůbec. Neměnit vůbec ponožky na trati o délce osmdesát a více kilometrů je ale podle mě opravdu bláznovství. 

Mně zatím stačí vyměnit ponožky třeba na padesátém kilometru. To si dovolím větší pauzu a opravdu pořádně se nohám chvíli věnuji. Takže je nechám volně větrat, projdu se bosa, promasíruji a pak šup do čistých suchých ponožek. Blaženější pocit na treku nezažijete.

Kromě chodidel je také potřeba uvolnit svaly. Takže třeba protahování lýtek, stehen i zad během treku je na místě.

Batoh a co do něj sbalit
Stejně jako u bot podle mě platí, že nemusíte mít batoh za spoustu peněz, ale musí splňovat alespoň základní věci. Úplně nejdůležitější je, aby vás z jeho nošení nebolela záda a ramena. Budete mít co dělat se svýma nohama, takže bolestivá záda opravdu nechcete.

Další dost užitečnou věcí je, když má batoh hodně praktických kapes, abyste kvůli drobnostem nemuseli neustále batoh sundavat a lovit v něm. Pokud můžete mít v batohu hydrovak, další plus. Osobně ho ještě nepoužívám, ale určitě se k jeho pořízení chystám.

Velikost batohu je další dost individuální věc. Jelikož už oficiálně není povinné s sebou na LONG mít základní bivakovací potřeby (karimatku a spacák), jsou mnozí longaři schopni se sbalit do malého batůžku, protože vědí, že bivak nevyužijí a půjdou nonstop.
I když si na startu řeknu, že bivakovat nebudu, tak s sebou karimatku a spacák tahám, přestože to třeba není od pořadatelů vyžadováno. Opravdu dopředu nikdy nevíte, co vás na trase potká, kdy vám třeba pes začne stávkovat, zraní se, nebo budete muset v noci počkat na odvoz.
Nebo prostě jen přeceníte svoje síly a budete aspoň na pár hodin potřebovat odpočinek.
Pro všechny případy je podle mě lepší s sebou bivak mít. Zatím jsem na treku bivakovala pouze jednou, ale mám ho s sebou raději vždy.

Pokud nejste ten typ trekaře, který je zpátky ještě tentýž den, tedy v pátek později odpoledne nebo na večer, pak doporučuji s sebou přibalit ještě náhradní oblečení. Dojít celý trek v jednom totálně upoceném a promočeném tričku a kalhotách je třeba pro mě naprosto nepředstavitelné. Hlavně když už zapadne slunce a ochladí se, začínají tyhle potem nasáklé hadýrky pěkně studit. Takže jak padne tma, okamžitě lezu do suchého.
Je jasné, že komu jde o rychlost a co nejlehčí batoh, hodně si rozmyslí, jestli s sebou tohle potáhne, my co se na trati kocháme, si takový luxus rádi dopřejeme. Zvlášť na první trek bez předchozích zkušeností to náhradní oblečení opravdu přijde vhod.

Co budu jíst já? Co bude jíst pes?

Další hodně diskutovaným tématem je jídlo. Je jasné, že něco na trati sníst musíte. Někdo se zastaví na vydatný obídek, někdo celou trasu zmákne na jedné müsli tyčince. 

Každý nejlíp ví, co při větší fyzické námaze jeho tělo potřebuje. Někdo vyžaduje cukry, někomu chybí spíš sůl. Moje tělo při treku chce spíše slané věci.
Beru s sebou sýr - korbáčky, oštiepok, parenici, a k chuti přijde taky sušená šunka a celozrný chléb - tzv. piliňák. Stačí toho sníst malé množství a zasytí to na poměrně dlouhou dobu. Docela dobré jsou i přesnídávky v praktickém balení do ruky, které se dají “vycucnout”. Nemusíte se na jídlo zastavovat. Je toho tak akorát. Je v tom jenom ovoce (čtěte složení, některé přesnídávky jsou zbytečně doslazované) a chutná to celkem dobře.

Ze sladkého s sebou beru ještě kus hořké čokolády. A jistota je sušené ovoce - meruňky, rozinky, švestky... A pokud můžete, tak si zabalte i čerstvé ovoce nebo zeleninu.

Strava pro psa je jednodušší. Ideální jsou třeba tučné škvarky, které rychle dodají energii. Můžete si je udělat sami doma, ale dají se i koupit. Akorát pozor, aby nebyly slané (takové se dají koupit třeba tady: http://eshop.mushgo.cz/skvarky/mushgo-krmne-skvarky/).
Škvarky mají tu výhodu, že je můžete psovi ujídat.
Někomu se také osvědčily masové konzervy - Falco apod. Zkoušela jsem párkrát v dobré víře dát, bohužel vždy po nich Cyrio trpěl opravdu silným průjmem, takže od toho jsem upustila. Teď už beru jen škvarky, pokud je mám, a granule. Jelikož krmíme masem, tak sehnat vyhovující granule na treky, není nic jednoduchého. V tomhle zase neexistuje univerzální rada. Pokud taky krmíte masem a granule neznáte, nezbývá nic jiného, než si nějaké podle složení vybrat a pak je vyzkoušet, jestli budou psovi vyhovovat. Nám se zatím docela dobře osvědčily granule Marp a Essentials. Na tohle příležitostné krmení se podle mě snesou i nějaké levnější značky a řady, které třeba nejsou úplně grain free, ale zase by to neměl být šrot, který má na prvním místě kukuřici. Tím energii psovi moc nedoplníte.
Dobré jsou i poloměkké granule nebo sušené maso - domácí výroby nebo koupené.


Bez čeho se na trati opravdu neobejdete je voda. Většinou jsou trasy takové, že je po cestě hodně přírodních zdrojů, takže pitný režim psa zase tak řešit nemusíte. Nejde na to ale spoléhat, protože třeba v létě může být hodně sucho a žádný zdroj vody nebude k dispozici.
Minimálně litr vody pro psa byste u sebe měli mít v každém případě. Jaké tekutiny si zabalíte pro sebe, to je už jenom na vás. Voda mi zabírá v batohu opravdu hodně místa.
Vždy s sebou beru láhev minerálky (1,5 l), lahev ochucené minerálky (1,5 l), vincentku (0,5 l) a ionťák (0,75 l). Když k tomu přidám ještě litr vody pro psa, tak to máme už docela slušnou nálož. Voda je u mě opravdu hodně důležitá. Dokážu jít docela dlouho bez jídla, nebo mi opravdu stačí málo, ale vody nejsem schopná se vzdát a zvlášť v horku doporučuji zásobu tekutin nepodcenit.

Dogtrekking je hlavně o tom, že strávíte opravdu krásný víkend v přírodě, se svým psem a s partou lidí, kteří jsou stejní blázni jako vy a zcela dobrovolně si huntují tělo.
Také se o sobě můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí. Třeba že se v mapě neorientujete tak dobře, jak jste si mysleli. Že je lepší mít s sebou raději dvě powerbanky, protože nikdy nevíte, kdy vám poslech hudby vybije telefon. Taky zjistíte, že když se najednou ocitnete sami uprostřed lesa a nemáte vůbec tušení, kam dál jít, je zbytečné panikařit, protože vám to v ničem nepomůže.

Užitečné odkazy

Oficiální stránky dogtrekkingu, kde najdete i termínovku: http://dogtrekking.info/

E-shop, kde můžete pořídit vybavení pro sebe i pro svého psího parťáka: http://eshop.mushgo.cz/

FB stránka věnující se dogtrekkingu: https://www.facebook.com/groups/59640348614/?fref=ts